lausitz.la : luzica.la

mehr erfahren:wjace zhonić  dokumente:dokumenty  lieder:spěwy  links:pokazki   blog  serbska karta

 

Arnošt Muka
Dundanki a drohowanki po Delnich Serbach (1883)

Z: Arnošt Muka, Pućowanje po Serbach, Nakład Domowiny Budyšin, 1957

W Glinsku su někotři podružnicy a słužobni (traš wosom) serbscy, runje tak w Krjach (Krje=Sakro). Boroj (Borau), Mały a Wjeliki, ma wokoło 20 starych ludźi, kotřiž, hdyž ze Serbami hromadźe přińdu, serbsce rěča, jich dźěći pak njemóža serbsce; nimo toho stej tam dwě młodej serbskej žonje ženjenej a tři serbske dźowki tam słužachu; tuž bě tam w lěće 1880 wšo hromadźe 25 serbskich ludźi. W Krjach namakaju so pječa hišće tři serbske swójby, ze słužobnymi znajmjeńša dźesać ludźi. W Nosydłojcach (Nossdorf) a Jamnom (Jamno), Wjelikim a Małym, rozumja někotři stari ludźo, traš dźesać do hromady, hišće serbsce: podobne je w Domašojcach (Domsdorf), Chójnje (Chójna=Koyne) a Tśešojcach (Groß Schacksdorf). Tež w Źimorojcach (Simmersdorf), Smaržowje, štož je mała wjeska na serbskich mjezach (traš hišće 10) a Jatach (Jaty, Smoler Jata, němsce Jethe) móža lědma někotři stari hišće serbsce. 

Před 50 lětami powědachu w Tśešojcach po swědčenju šołty Jakuba z Małeho Kólska wšitcy starši ludźo mjez sobu hišće serbsce, z dźěćimi pak hižo němsce; dźensniši dźeń je tam znajmjeńša hišće 50 starych serbskich ludźi, kiž so tež wot wyšnosće jako Serbja wobhladuja, dokelž chudši z nich lětnje pjenježnu podpěru z Budarjoweho wustawa dóstawaju, hdyž tež je jich na poslednje lěto měnje, hač w prjedawšim času. Serbske prědowanje je w Tśešojcach na spočatku tutoho stolěta zastało, a w Božemysli (Božemysl=Bademeusel, Smoler Buźemysle; w Kolsku praja: Boźemósl) nad Nysu traš hišće trochu prjedy. Tehdy mjenujcy dosta Tśešojska wosada němskeho fararja, kiž pak při zastupje slubi, zo chce serbsku rěč nawuknyć. Jako pak so na prěnje prědowanje zwaži, bě to tak žadławe, zo cyrkwinska rada in corpore k njemu přińdźe a jeho prošeše, zo by wosadu ze swojim serbskim prědowanjom na pokoj wostajił a zo chcedźa so radšo z němskim prědowanjom spokojić, hdyž tež je njedorozumja, nježli serbske w tak zrudnej rěči słyšeć. Wučer, kiž mi to powědaše, přistaji z wjesołosću: “Der verstand’s!“

W Božemysli wudźěla so tež hišće starym chudym ludźom z Budarjoweho wustawa a starše žónske chodźa tam tež hišće w serbskej drasće, nic pak młódše; z teju dweju přičinow mój swědk šołta Jakub wotwodźuje, zo tam hišće někotři Serbja su. Po jeho swědčenju stoji w Źimorojcach ze Serbstwom tak: Wšitcy wobydlerjo, kiž su přez 50 lět, wuměja serbsce powědać, ludźo wot 30 do 50 lět zwjetša hišće serbsce rozumja, powědaju pak špatnje, wot 20 do 30 lět starych rozumi hišće mały dźěl trochu serbsce; štóž je niže 20 lět, zwjetša serbsce ani njerozumi; potajkim je tam znajmjeńša hišće 100 serbskich ludźi.

Wosada Małksa (Mulknitz) a filiala Husoka (Weissagk). Zašulowany je do Małksy Mały a Wjeliki Boroj, do Husokeje pak je zafarowany Gózd (Gosda). Kemše su jednu njedźelu w tej a druhu njedźelu w druhej cyrkwi. Serbske słowa při božich słužbach su w Małksy hižo před 40 lětami docyła doklinčałe, w Husokej pak ze smjerću fararja Bětkarja (Böttcher) w lěće 1865. Bětkar, rodźeny Serb, w Husokej hač do lěta 1860 hišće trójce wob lěto na póstnych njedźelach popołdnju serbsce prědowaše a hewak hač do lěta 1865 při kemšach ewangelije a epistole tež serbsce čitaše. W Husočanskej šuli je serbska wučba hižo w lěće 1827 z wučerjom Konradyom, kiž běše po rjemjesłe murjer, docyła přestała. Nětčišej wučerjej w Małksy a Husokej staj Serbaj, rodźenaj prěniši z Pruskeje Hornjeje, posledniši z Delnjeje Łužicy.

W Małksy rozumja hišće pjećo stari ludźo serbsce, dźěći žaneho słowčka, tola stej na knježim dworje dwě podružnej serbskej swójbje, w kotrymajž so serbsce rěči; potajkim je tam wšo dohromady hišće na 12 Serbow. Hdyž tež je tu serbska rěč skoro wotemrěła, da je so tola serbska drasta hišće zwjetša zdźeržała a to nic jeno w Małksy, ale we wšěch přeněmčenych wsach pod Baršćom wot Glinska a Krjow hač do Źimorojc; předewšěm chodźa tam žónske hišće zwjetša w charakteristiskich serbskich kapičkach, tak mjenowanych karnetach, kotrež pak su trochu rozdźělne wot Rogowskich a Liškowskich. Tež stari mužojo chodźa tam hišće po serbskim wašnju w dołhich módrych kabatach. Na přazy so wězo jeno němski spěwa, spěwanje póstnych kěrlušow na wsy pak je z wotemrěćom Serbstwa cyle zašło.

impressum